Kde je pravda? - Bitva

Kapitola 24.

Hermiona odrazila soupeřovu kletbu a vzápětí ho svou kletbou odzbrojila. Ještě na něj stihla použít poutací zaklínadlo. Těsně za ní stála Tonksová. Vzájemně si kryly záda.

Do bitvy se zapojili, mimo paní Weasleyovou, všichni členové Fénixova řádu, většina bradavických profesorů v čele se svou ředitelkou a skoro sedm desítek bystrozorů a dalších pracovníků ministerstva. Brousek byl od včerejšího útoku na Ministerstvo někde schovaný. Severus tiše doufal, že to toho nadutýho pitomce bude stát ministerské křeslo. Úsporným pohybem odzbrojil jednoho ze Smrtijedů. Při tom ještě stihl podkopnout nohy dalšímu, který se k němu v zápalu boje dostal příliš blízko. Pro Nevilla už nebylo problém ho spoutat. Severus rychle vyhledal pohledem Hermionu a Harryho. Oba se drželi. Na víc neměl čas. Utvořil se kolem něj kruh šesti Smrtijedů. Byli mezi nimi i Lucius Malfoy a Bellatrix. Proti šesti Smrtijedům neměl Severus šanci. Harry viděl, že má jeho bývalý profesor potíže. Odzbrojil svého soupeře a vyrazil mu na pomoc. Cestu mu zatarasili Grabbe a Goyle spolu s další osobou v kápi. Severusovi se nějakým zázrakem podařilo odrazit první salvu kleteb. Další ho zasáhla. Udělal ve vzduchu salto, než tvrdě dopadl na zem. Hůlka mu vypadla z ruky. Smrtijedi se k němu pomalu blížili.Najednou jeden z nich avadou zaútočil na svého souseda. Elegantním pohybem si strhl masku a postavil se vedle Severuse.

„Zbláznil ses?“ zeptal se ho překvapeně Snape.

„Ne. Jen splácím dluh. Expelliarmus.“

„Ty jeden zrádnej šmejde,“ ulevil si Dracův otec, když se vzpamatoval z překvapení. „Avada kedavra!“ Tuhle kletbu Draco odrazit nemohl. Severus ano. Strhl Draca na zem a vyslal proti Luciusovi pokročilé štítové kouzlo. Rychle v trávě našel svou hůlku. Než se Smrtijedi stihli vzpamatovat. Stáli oba na nohou. To už se k nim dostal Harry. Když uviděl Severuse a Draca, jak stojí zády k sobě uprostřed kruhu Smrtijedů, došlo mu, že Draco změnil strany. Bez zaváhání odzbrojil a spoutal jednoho ze Smrtijedů a vzniklou mezerou v kruhu se tak dostal do jeho středu.

„Nepotřebujete pomoct?“ zeptal se trochu provokativně dvojice uprostřed, zatímco odrazil další kletbu.

Odpovědí mu bylo dvojité, „Sklapni Harry.“ Tři proti šesti už nebyla nezvládnutelná přesila.

„Jsem rád, že se ti nakonec rozsvítilo,“ poznamenal Harry směrem k Dracovi, když si našel chvilku.

„Jo já ta….“ Další slova už Draco říct nestihnul. Z úst mu vystříkla krev. Hůlka mu vypadla z ruky. Jeho tělo kleslo bezvládně na zem. Za ním stál Lucius Malfoy a tvářil se potěšeně.

„Nééé!“ zakřičel Harry a zachytil Draca do náruče. Viděl, jak z jeho očí mizí život. Severus si všiml, co se stalo. Odhodil stranou útočící Bellatrix a vyslal vlastní kletbu na Malfoye.

„Sectumsempra.“

Pokaždé, když tuhle kletbu na někoho použil, měl z toho výčitky svědomí. Takhle zabíjet mu přišlo bezúčelně brutální. Vždy, když musel zabíjet, dával přednost avadě. Bylo to rychlé a bezbolestné. Ale tentokrát si byl jistý, že výčitky mít nebude. Někdo, kdo zabije vlastního syna si žádnou lítost nezaslouží. Lucius Malfoy zemřel necelou minuto po svém synovi.

Harry se zatím alespoň částečně vzpamatoval. Zatlačil Dracovi oči a jemně jeho tělo uložil do trávy. Pak kývl na Severuse a znovu se zapojil do boje. Severus chladně překročil tělo svého někdejšího nejlepšího přítele a vyrazil k nedalekému hloučku Smrtijedů v jejichž středu tušil Voldemorta.

Bez nejmenších potíží odzbrojil nejbližší dva Smrtijedy, čímž upoutal Voldemortovu pozornost.

„Zmizte,“ přikázal Voldemort ostatním. „Se Severusem si to vyřídím sám.“

„Takovou čest si snad ani nezasloužím,“ ušklíbl se ironicky Snape.

„Řekni mi, než tě zabiju, proč jsi mě teď zradil?“

Severus si nemohl pomoct a nahlas se rozesmál. „Teď? Odešel jsem už před dvaceti lety ty jeden blázne. Ode dne, kdy jsi odsoudil Potterovi k smrti jsem stál na Brumbálově straně. Denně pro něj riskoval život. Celou tu dobu jsem byl věrný jemu.“

„Zrádče!“ zařval Voldemort a zuřivě zaútočil.

Severus byl zaměstnán odrážením Voldemortových kleteb. Bellatrix, která se několik kroků od něj namáhavě zvedala ze země si nevšiml. Nevšiml si,jak se rozhlíží. Jak proti němu zvedá hůlku. Všiml si jí, až když vykřikla zaklínadlo. „Abi - jecto!“ Nezbýval mu čas jakkoli zareagovat. Hermioně ano. Než si uvědomila, co vlastně dělá, rozběhla se k Severusovi a srazila ho k zemi. Kouzlo ho minulo. Hermiona takové štěstí neměla. Kouzlo se o ni sice jen otřelo, ale i to stačilo, aby ji neuvěřitelnou silou odhodilo na jeden z menhirů, které lemují cestu k Hagridově chýši. Ačkoli byl její let krátký, přistání bylo o to tvrdší. Při zvuku praskajících kostí se Severusovi zvedl žaludek. Bezmocně sledoval, jak Hermionino bezvládné tělo dopadá do trávy pod menhirem. Ta chvilka nepozornosti Belle stačila.

„Avada kedavra.“

Paprsek zeleného světla Severuse neomylně zasáhl. Jeho tělo se bezvládně svezlo na zem. Poslední co slyšel byl Bellin hysterický smích.

(Teď bych sem měla dát něco jako: Pokračování příště, ale nebojte. Taková potvora nebudu. Navíc nechci, aby někteří mí čtenáři propadli depresi, nebo, nedej bože, mě prokleli, takže pokračujeme už teď.)

Harry sledoval, jak těla jeho nejlepší kamarádky a do nedávné doby nejnenáviděnějšího profesora leží bezvládně v trávě. Vzedmula se v něm vlna nenávisti. Jediným kouzlem odzbrojil oba Smrtijedy, kteří se ho pokoušeli zabít, a vyrazil směrem k Bellatrix a Voldemortovi.

Vítězstvím opojená Bella ani nezaznamenala, čí kouzlo ji odzbrojilo a odhodilo několik metrů zpět. Při pádu se udeřila do hlavy a ztratila vědomí.

„Á, náš mladý hrdina se rozhodl poctít mě svou pozorností,“ poznamenal sarkasticky Voldemort. „Po přátelích se ti stýskat nemusí. Brzy půjdeš za nimi.“

„Na to bych nesázel. EXPELLIARMUS!“ vykřikl naštvaně Harry.

Voldemort kouzlo lehce odrazil. „Nic lepšího neumíš?“

Herry místo odpovědi poslal na Voldemorta ohnivou stěnu, kterou vzápětí vystřídal sloupec vody a nakonec další expelliarmus. Na každé z těch kouzel bylo nutné použít jinou protikletbu. Harry doufal, že Voldemort nebude dost rychlý, ale mýlil se. Voldemort mu v odpověď poslal cruciatus, který Harry odrazit nestihl. V bolestech klesl na zem. Jen s vypětím všech sil se mu povedlo nekřičet. Tu radost nechtěl Voldemortovi dopřát.

Severus pozvolna přicházel k sobě. Nesnesitelně ho bolela hlava. Pomalu mu docházelo, že tu něco nesedí. Zasáhla ho smrtící kletba. Měl by být mrtvý. Pak jeho pohled sklouzl na Hermionino tělo a vše mu najednou došlo. Namáhavě se postavil. Pohledem plným nenávisti a vzteku našel Voldemorta. Nedaleko od něj se v bolestech svíjel Harry. Cruciatus, uvědomil si okamžitě. Dokonce ani uprostřed bitvy není Voldemort schopný potlačit své sadistické sklony. „Expelliarmus,“ křikl vztekle a Voldemort odlétl několik kroků dozadu.

„Ty?!“ zeptal se překvapeně, když si uvědomil, čí kouzlo ho zasáhlo. „Máš být mrtvý. Nemohl jsi ji přežít.“

„Ty a Bella se nikdy nepoučíte. Potter měl před dvaceti lety zemřít a pořád žije. Nenapadá tě nic?“ napověděl mu Snape. Nepřestával na něj mířit hůlkou. Harrymu se mezitím povedlo vyškrábat na nohy.

Voldemortovi se najednou rozsvítilo. „Ta malá mudlovská šmejdka. Zachránila tě stejně, jako Evansová Pottera. Ale to už je teď jedno. Ani jedna z nich tu už není, aby vás znovu zachránila.“

Severus jeho poznámku ignoroval. „Měl bych otázku. Chceš mít na náhrobku Tom Marvollo Riddle nebo jenom Riddle?“

„Neopovažuj se mě oslovovat jménem toho mizerného mudly,“ zasyčel Voldemort.

„Začni si zvykat. Osobně ti ho vyreju na náhrobek,“ zavrčel Severus. „Nepřipojíš se k nám, Harry?“ zeptal se jakoby mimochodem Harryho.

„Bude mi potěšením. Expeliarmus!“

„Sectumsempra,“ přidal se Severus.

„Immobilis,“ pokračoval Harry.

„Everte stati.“

„Impedimenta.“

„Mdloby na tebe.“

„Petrificus totalus.“

Harry se Severusem metali na Voldemorta jedno kouzlo za druhým. Ten je sotva stačil odrážet. Na vyslání vlastní kletby mu nezbýval čas. Nakonec Harry vycítil příležitost. Připomněl si Siriovu smrt. Smrt svých rodičů, Brumbála a teď i Hermiony. Vzedmula se v něm vlna nenávisti k člověku, který má rukách jejich krev. „AVADA KEDAVRA,“ pronesl skoro šeptem, o to důrazněji.

Ve Voldemortových očích se mihl záblesk strachu, než je smrt zbavila jakéhokoli výrazu.

Severus pocítil ostrou bolest na svém levém předloktí. Mizející znamení zla ho ošklivě popálilo, ale bylo mu to jedno. Byl to důkaz, že Voldemort je definitivně pryč. Stejná bolest upozornila ostatní Smrtijedy, že jejich pán padl. Někteří se začali vzdávat, jiní se nažili dostat rychle pryč.

Harry se unaveně svezl do trávy. Severus si ho nevšímal. Zamířil k tělu, které leželo opodál. Hermiona ležela bezvládně tváří k zemi. Opatrně ji otočil. Na hlavě měla hlubokou tržnou ránu. Na první pohled nadvakrát zlomenou ruku. Nechtělo se mu pomyslet na to, jaká vnitřní zranění jí náraz musel způsobit. Jemně jí z obličeje odhrnul krví slepené vlasy.

Zahlédl něčí stín a prudce se otočil. Za ním stál Lupin se zoufalým výrazem na tváři. Chtěl něco říct, ale Severusův výraz ho zarazil. Nikdy ho neviděl vyděšeného, ale teď měl v očích strach a zoufalství. Severus se otočil zpět k Hermioně. Zadržel dech a přiložil prsty k její krční tepně. Zastavilo se mu srdce. Ne. To není možné. Byl tam. Slabý, skoro nehmatný, ale byl tam. Lupin se nepotřeboval na nic ptát. Výraz úlevy v jeho tváři hovořil za vše. Opatrně ji vzal do náruče. „Myslím, že Harrymu by se hodila pomoc,“ řekl, než s Hermionou v náručí zamířil k hradu.

****

Na grimauldovo náměstí se vrátil až krátce před půlnocí, nejraději by zůstal v Bradavicích, ale čekala ho tu smutná povinnost. Jakmile se objevil v pokoji, Grangerovi vyskočili na nohy.

„Kde je Hermiona?“ zeptali se okamžitě.

„Na ošetřovně. Bude v pořádku, ale vysvětlím vám to později. Kde je Molly?“

„Myslím že v kuchyni,“ odpověděla poněkud nejistě paní Grangerová.

„Šla byste prosím se mnou? Myslím, že budu potřebovat pomoc,“ požádal ji. A aniž čekal na odpověď vyrazil ke kuchyni.

Když vešli, Molly se překvapeně otočila. Chtěla se na něco zeptat, ale Severusův výraz ji zarazil. Nakonec ze sebe vyrazila jen zděšené, „Co se stalo?“

„Napřed se prosím posaď,“ požádal ji a přitáhl k ní jednu ze židlí. Molly ho poslechla ale nespustila z něj vyděšený pohled.

„Potřebuji s tebou mluvit o Percym a Charlim. Dnes dopoledne bylo v jedné opuštěné kanceláři na Ministerstvu nalezeno Percyho tělo. Byl zavražděn. Je mi to líto.“

„Jak, kdy?“ zeptala se roztřeseně Molly.

„To zatím nevíme,“ odpověděl tiše. Paní Weasleyová se nekontrolovatelně rozplakala a paní Grangerová ji konejšivě objala.

„A Charlie?“ zeptala se Molly mezi vzlyky.

„Byl vážně zraněn. Popy si není jistá jestli přežije.“

„A ostatní, co je s ostatními?“

„Jsou v pořádku, v rámci možností jsou v pořádku. Ginny se psychicky zhroutila po tom, co se dozvěděla o bratrech. Fred a Artur jsou na ošetřovně. Jeden má otřes mozku a druhý několik zlomených žeber, oba budou během několika dní v pořádku. George a Bill dohlíželi na evakuaci studentů. O tom, co se stalo ještě nevědí. Ron má jen pár škrábanců, ale po psychické stránce není ve stavu, kdy by se mohl bezpečně přemístit a letaxová síť je mimo provoz.“ Tady se na chvíli zarazil a přemýšlel, jestli někoho nevynechal. Pokud šlo o Weasleyovi, byl vždy trochu problém se dopočítat. „Artur mě požádal, abych s tebou promluvil.“

Paní Grangerová se mezitím povedlo Molly alespoň částečně uklidnit.

„Já…..musím hned za nimi,“ vyrazila ze sebe.

„Zvládnete se přemístit sama?“ zeptal se věcně.

„Já….ne …já…nejde mi to…..neumim…..“ vykoktala.

„Pomůžu vám,“ nabídl se Severus. Nečekal na odpověď, objal paní Weasleyovou kolem ramen a přemísti se s ní pryč. Na ošetřovně si ji hned převzala Popy a odvedla ji za Charlim. Severus se postavil stranou a počkal, až na něj bude mít Popy čas.

„Jak je Hermioně?“ zeptal se okamžitě, když k němu přišla. Popy si mezitím kritickým okem prohlížela jeho zranění. Do krve sedřenou ruku. Nechápala jak v ní mohl udržet hůlku. Nateklé, pravděpodobně zlomené, zápěstí. Viditelně kulhal. V duchu přemýšlela, kolik dalších zranění není pod jeho oblečením vidět.

„Popy?!“ snažil se upoutat její pozornost. Tenhle její pohled znal. Její péči neměl šanci se vyhnout.

„Hermiona bude v pořádku. Sedni si na postel a sundej si sako. Vypadáš strašně.“

„Jsem naprosto v pořádku,“ zavrčel. „Jak je na tom Hermiona?“

„Buď si sedneš a necháš se ošetřit, nebo si informace o jejím stavu sháněj jinde,“ řekla mu mírně naštvaně. Severus kapituloval.

Přesně jak předpokládala. Zlomené zápěstí levé ruky a ošklivá krvácející spálenina na místě, kde ještě před pár hodinami měl Znamení Zla. Dvě zlomená žebra a vymknutý kotník. O odřeninách a naskakujících modřinách nemluvě. Zatím co ho ošetřovala, stihla mu podat hlášení o zdravotním stavu většiny členů řádu. Když s ním skončila, bolelo ho celé tělo a byl sotva schopný vykulhat z ošetřovny. Cestou se na pár minut stavil u Hermiony. Nejraději by tam zůstal, ale musel si ještě promluvit s jejími rodiči. Na ústředí už na něj netrpělivě čekali.

„Co je s Hermionou?“ zeptala se ho paní Grangerová dřív, než je stihl alespoň pozdravit.

Dokulhal k nejbližšímu křeslu a posadil se. „Je na ošetřovně v Bradavicích. Zasáhla ji dost ošklivá kletba. Má otřes mozku, tržnou ránu na hlavě, zlomenou klíční kost, dvě žebra, předloktí a zápěstí pravé ruky.“

„Ježíši Kriste!“ zalapala po dechu paní Grangerová.

„Uklidněte se,“ požádal ji Severus. „Zlomené kosti nepředstavují problém. Během pár dní bude naprosto v pořádku.“

„Pár dní? Ty zlomené kosti se jí budou hojit minimálně šest týdnů,“ odradila se paní Grangerová.

„Při mudlovském způsobu léčby určitě, ale nezapomínejte, že vaše dcera je čarodějka a zatraceně dobrá čarodějka.“

„Nikdy jsme ji do té školy neměli pouštět.“

„Tím byste nic nezměnila. Čarovala by stejně, jen by to neuměla ovládat a pak by taky mohla nechtíc někoho zabít. Znal jsem mudlovskou rodinu, kde syn byl kouzelník. Rodiče ho do Bradavic nepustili. Jejich logika byla, že když nepůjde do školy čar a kouzel, kouzelník z něj nebude. Nebyl. Když mu bylo tuším patnáct, pohádal se s rodiči. V návalu vzteku neovládl svou magii. Zničil půlku domu. Jeho rodiče a tři další lidé při tom zemřeli. On skončil v blázinci. Snažit se z čaroděje udělat mudlu je stejně beznadějné jako snažit se udělat z mudly čaroděje. Nemůžete uspět.“

Pan Granger objal svou ženu kolem ramen. „Jak se to stalo?“

„Zachránila mi život,“ odpověděl upřímně Severus.

„Prosím?“

„Jedem ze Smrtijedů mi poslal do zad kletbu. Hermiona mě strhla k zemi a místo mě zasáhla kletba ji,“ vysvětlil Severus.

Pan Granger jen přikývl. „Jste si jistý, že bude v pořádku?“

„Kdybych si tím nebyl jistý, neseděl bych tady, ale u její postele na ošetřovně,“ odpověděl. Zamířil do kuchyně. Nutně potřeboval kafe. Bohužel tam nedošel. S hlasitým prásk se v do místnosti přemístil Neville Longbotton, zakopl o jedno z křesel a skončil Severusovi v náručí.

„Pro Merlina, Longbottone! Jak se vám povedlo složit zkoušky z přemísťování je mi záhadou.“

Neville nebyl vývojem situace také příliš nadšen. Pět let lektvarů se Severusem bylo příčinou mnoha jeho nočních můr a teď svému „milovanému“ profesorovi skončil v náručí. Neznámo kde v sobě našel dost odvahy, aby odpověděl.

„Na potřetí, pane profesore.“

„Měl váš příchod za účel dostat mě na úrazové oddělení u Svatého Munga nebo jste něco potřeboval?“ zeptal se s obvyklo ironií v hlase.

„Našli jsme Lestrangovou. Dostala se do sporu s mudlovskými bystrozory. Dva zabila. Je tam Lupin s Moodym, ale potřebují pomoc.“

„Vy jste se nepřidal?“

Nevillovi bylo jasné, na co Severus naráží. „Tím, že ji zabiju rodičům nepomůžu,“ odpověděl překvapivě klidným hlasem.

„Kam se přemístíme?“

„Východní ulice,“ řekl Nevill a byl pryč. Severus se s povzdechem vydal za ním. Vrátili se asi za dvacet minut. Snape s Nevillem podpírali Lupina, který se sotva držel na nohách.

„Zůstaňte tu s ním,“ štěkl Snape na Nevilla. „Já se vrátím pro toho druhého pitomce.“ Za pět minut byli oba zpátky. Snape evidentně naštvaný a Moody zraněný.

„Longbottone, na chodbě druhé dveře vlevo je laboratoř. Přineste jim dokrvující lektvar a něco proti bolesti.“ Na Nevillův zoufalý pohled dodal. „Lahvičky jsou popsané. Číst snad umíte.“

„Ano pane,“ odpověděl Neville už ve dveřích.

„Nic mi není,“ zavrčel Lupin.

„Vypadáš jako by ses porval se smečkou vlků. Nevím, jestli ti to uniklo, ale pozítří v noci je úplněk a nevím, jak ho v tomhle stavu hodláš přežít,“ usadil ho Severus.

To už byl Nevill zpátky a oba muži nepříliš ochotně vypili donesené lektvary.

„Fuj. To je odporné,“ reagoval na ně Moody.

„Cyankáli mi bohužel zrovna došlo, abych ti to ochutil,“ vyjel na něj Snape.

Lupinovi to bylo jedno. Jestli něco chutnalo odporně, byl to vlkodlačí lektvar.

„Vy jste se teda vyznamenali,“ procedil Severus skrz zuby, zatímco kouzlem zastavoval krvácení z dlouhé tržné rány, kterou měl Lupin na tváři. Táhla se od ucha až na bradu a dost krvácela. Dalším kouzlem zpevnil zlomené předloktí a otočil se k Moodymu. Ten měl vykloubené rameno. „Sundej si ten kabát?“ nařídil mu Snape.

„Nechceš mi říct jak?“ zavrčel Moody.

Severus se s odpovědí neobtěžoval. Pouze mávl rukou směrem k Moodymu a kabát mu v cárech spadl z ramen.

„A do hajzlu,“ uklouzlo Moodymu, když si uvědomil, že Severus nepoužil hůlku. Ten jeho poznámku ignoroval. Využil jeho překvapení a zručným pohybem mu rameno nahodil zpátky. Moody tiše vykřikl bolestí a málem se sesul z židle na zem. Severus ho zachytil a usadil zpátky. Pak o pár kroků ustoupil a sjel oba znechuceným pohledem.

„Jeden z údajně nejschopnějších bystrozorů a bývalý profesor obrany proti černé magii a neporadí si s jedním Smrtijedem. Dokonce i Longbotton dnes ukázal, že se o sebe umí postarat líp než vy dva.“ Jeho další monolog přerušilo hlasité žuch, jak pod Nevillem povolila kolena a on se sesul na pohovku.

„Je vám něco?“ zeptal se Snape. Nevšiml si, že by byl chlapec raněný, ale jistota je jistota.

„Ne.“ Zakroutil nevěřícně hlavou. „To je poprvé, co jste se o mě zmínil jinak, než jako o neschopném budižkničemu.“

„Co se lektvarů týče, neschopný beze sporu jste, ale nikdy jsem netvrdil, že se to vztahuji i na jiné oblasti vašeho života.“ Pak se otočil od šokovaného Nevilla zpět k Removi s Moodym. „A vy dva tu děláte ještě co? Postele máte v patře, ne?“ Tentokrát nasadil svůj obvyklý strohý profesorský tón. Lupin se vzmohl jen na chabý odpor, který byl záhy překonán připomínkou blížícího se úplňku. Moody se odbelhal za ním. Ve dveřích se otočil.

„Dlužíš mi jednu odpověď,“ připomněl Severusovi.

„Právě jsi srovnal účty. Tím čtvrtým byla Bellatrix Lestrangová.“

Moody jen pokrčil rameny a vyšoural se ze dveří. Severus vyrazil do kuchyně. Teď už to kafe vážně potřeboval. Ale ani tentokrát mu nebylo přáno. V pokoji se zhmotnil Kingsley Pastorek.

„Tady jsi. Potřeboval bych, abys šel se mnou. Někdo musí o posledních událostech informovat mudlovského ministerského předsedu.“

„To je tvoje starost. Jediné, co musím udělat já je dát si sprchu, zajít za Narcisou Malfoyovou a vysvětlit jí, jak zemřel její syn a pak se vrátit do Bradavic. Ministerský předseda je mi ukradený,“ odpověděl Severus unaveným hlasem.

„Narcisu můžeš vynechat. Informuje ji Ministerstvo.“

„Ano a přidá k tomu spoustu urážek a ponižování.“

„Proč zrovna ty?“ zeptal se Kingsley. Tohle nebyly věci, o které by se Severus běžně zajímal.

„Byla to moje spolužačka a jsem, byl jsem, Dracův kmotr.“

Kingsley kývl hlavou. „Jdi si dát tu sprchu, pak zajdeme za ministerským předsedou a za Narcisou. Společně.“

Severus to vzdal. Po třetí za večer se chystal opustit pokoj, ale ani tentokrát se mu to nepovedlo. Do místnosti se přemístil Harry. A protože měl za sebou celkem dlouhý den, nezdařilo se mu to přesně podle jeho představ. Výsledkem jeho pokusu bylo, že sebou švihl na podlahu. Cestou k zemi se pokusil zachytit toho, co mu zrovna přišlo pod ruku. Shodou okolností to byl zrovna Snape, který nebyl zrovna v kondici a tak ho Harry strhl s sebou na podlahu.

„Prokristovy rány Harry, přemísťuješ se hůř než Longbottom,“ vynadal mu Severus, zatímco se s Kingsleyho pomocí zvedal na nohy. Neville poskytl stejnou službu Harrymu. „Ještě že je Tonksová zavřená na ošetřovně. Ta by mě se svojí šikovností nejspíš zabila.“ Harry s Kingsleym se na něj nechápavě otočili, ale vysvětlení přišlo od Nevilla. „Když jsem se sem přemísťoval já, taky se mi to moc nepovedlo a skončil jsem mu v náručí,“ vysvětlil jim červený až za ušima.

„Co tady vůbec děláte, máte být na ošetřovně,“ změnil Severus téma hovoru.

„Klidně zůstaňte u tykání a utekl jsem. Poppyna starostlivá péče je momentálně to poslední, o co bych stál. Navíc je pár věcí, na které se vás chci zeptat,“ odpověděl Harry a jeho hlas byl snad ještě unavenější než Severusův.

„Například?“

„Viděl jsem, jak vás Bella zabila, tak jak to že ještě žijete? Avadu přece nejde přežít.“

„Pokud by to nešlo, byl byste už nějakých devatenáct let nebožtík.“

Severus ho upřeně pozoroval. Mohl téměř vidět, jak mu v hlavě rotují kolečka, zatímco se pokouší zpracovat tuhle informaci. Na vteřinu přesně poznal okamžik, kdy mu to došlo.

„Hermiona,“ vydechl nevěřícně. „Zachránila vás. Byla ochotná pro tebe umřít a poskytla ti tak ochranu.“

Severus přikývl.

23. Kapitola || 25. Kapitola

EpilogPo bojiBitvaPoslední nocLámání chlebaVyřešit minulostZvěromágovéZnačkaMerlinova deskaKletby které se nepromíjejíSeverusova noční můraVyznáníPřekvapivé zjištěníNoční můraKaždý dobrý skutek je po zásluze potrestán II.Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán I.Dobrý skutekDoznáníNehodaTak tohle od něj nečekala.Mizera?Pravidla hrySnapeův důmSetkání s VoldemortemCo naplat.Záchrana, ale za jakou cenu.